Střecha v pořádku, u podlah to skřípalo

Vad bylo nespočet, zkušení profíci je ale napravili

Půda v rodinném domě byla desítky let jen odkladištěm nepotřebných věcí a čekala na své využití.

Majitelé se k její přestavbě rozhodli v letošním roce a záměrem bylo vytvořit zde nejen obytný prostor s pokojem, kuchyňským koutem a koupenou, ale také velkou pracovní plochu – malířský ateliér.

Nezačalo se, jak se říká, od podlahy, ale od střechy, která musela být nová, dvouplášťová. Do ní byla zasazena střešní okna, v ateliérovém prostoru o něco výše, než je obvyklé, aby byl zajištěn dopad světla ze severní strany přímo tam, kde bude „úřadovat“ malíř s plátnem a štětcem.

Rekonstrukce dále zahrnovala zapuštění překladů podpůrných trámů do podlahy, zaklopení sádrokartony a vybudování koupelny. Až sem probíhalo vše v pořádku – střecha, interiéry i koupelna byly předány v bezchybné kvalitě. Investor přiznal, že průběžně sledoval práce a byl poněkud „ukolébán“ hladkým průběhem, proto na poslední fázi – podlahy – příliš pečlivě nedohlížel, což se mu bohužel vymstilo. To ale zjistil až ve chvíli, kdy se při chůzi laminátová podlaha nejen houpala, ale přímo prolamovala a beton v místě, kde měla být pracovní plocha – ateliér, popraskal do vzhledu pavoučí sítě.

Přizváni byli tedy odborníci na takové problémy z firmy Supellex, technik Josef Voborník a Vlado Ďuriš mají s podobnými podklady zkušenosti. Investorovi navrhli řešení, technologický postup a doporučili odbornou firmu, která je schopná vzniklé závady odstranit, a v požadované kvalitě zhotovit novou finální podlahu. Nové realizace se chopila firma podlahářství Marka Hroudy z Litoměřic.

Prvním krokem bylo odstranění již položených laminátových podlah v kuchyňském koutu a pokoji. V kuchyni, kde se vyrovnával podklad, byla vlhkost betonu vysoko nad normou, byla už dokonce cítit i plíseň. Podklad byl nerovný, vysprávky měly odchylku od rovinnosti až 1,5 cm. Do těchto „děr“ se položený laminát při chůzi přímo propadal, a došlo ke strhání per – materiál už tedy nebylo možné znovu použít. V pokoji byl laminát položen na OSB desky, zcela chyběly dilatace podlahy. Opět byla utrhaná péra a materiál nepoužitelný. Pod dřevotřískou byla igelitová parozábrana, pod ní původní prkenná podlaha – to by znamenalo jediné – po pár letech by se plísně a houby o takovou podlahu postaraly. Za raritu lze považovat, že pod laminátovou podlahou byla kročejová podložka složená ze tří různých typů, kvalit a výšek. Samostatnou kapitolou byl beton v ateliéru – nerovný, popraskaný, bez dilatačních spár.

Firmě, která přichází na zakázku v tomto stavu, není co závidět, podlaháři Marka Hroudy si však poradili. Nejprve bylo nutné nechat vše vyschnout, to trvalo šest týdnů. Poté mohla přijít na řadu vysprávka podkladu, jeho dorovnání a broušení. V pokoji byla srovnána a přebroušena i původní dřevěná podlaha, jejíž prkna byla mírně prohnutá. Na celé ploše byly nalepeny desky Durelis.  Pak už se v obytných místnostech pokračovalo s klasickou pokládkou laminátové podlahy (Egger, dub loft bílý) na podložku a pokoj byl olištován v barvě podlahy.

V prostoru ateliéru požadoval investor pracovní podlahu, protože se zde nedá v budoucnu zabránit jejímu znečištění barvou při malířském „procesu tvorby“. Desky Durelis zde byly proto vytmeleny, přebroušeny a natřeny speciální barvou, kterou v prodejny Zero Barvy v Čakovicích natónovali přesně podle odstínu laminátové podlahy. Pracovní plocha získala zcela hladký, mírně lesklý povrch s dokonalou optikou a celou práci završily bílé lišty kolem celého pracovního prostoru i propojené kuchyně.

Jana Komárková